shutterstock_683414983

DEJME ZIMĚ V LESE VÍCE PROSTORU

VÍCE KRÁSE

Zimní období je čas, kdy se les mění v bělostný chrám. Krása ledových a sněžných útvarů nás často téměř připraví řeč. Jen uctivě šeptáme, abychom si mohli o to více vychutnat bílé ticho. Je to ticho, které zvoní…

Lesníci sice estetické působení ledových girland na větvích vnímají, jenže s obavami. Riziko, že stromy takovou zátěž neunesou, je příliš velké. Nedostatek sněhu je však také špatně.  Právě ze sněhu se táním vytvoří zásoby vody na celé jarní, letní a podzimní období.

Dřevo je v chladných měsících také zdrojem hřejivé krásy a pohody. Není přece krásnějšího pohledu než do plamenů krbů či krbových kamen.

shutterstock_576501445

 

 

 

 

 

 

VÍCE ŽIVOTU

Některá zvířata se uloží k zimnímu spánku, část ptactva přesídlí za teplem… Může se zdát, že v zimě není v lesích zrovna živo. Opak je však pravdou. Umíme-li alespoň trochu „číst“ stopy ve sněhu, můžeme narazit například na otisky vydry, kuny lesní, bažantů. Pro lišky a zajíce je dokonce zima obdobím zásnub, takže se musejí činit víc než jindy.

Nejčilejší je vysoká – jeleni a srnci. A pochopitelně divoká prasata. Důvodem jejich aktivity je shánění potravy. I když nelení, moc se jim v období vegetativního klidu nezelení. Navíc bachyně začínají rodit už v únoru, proto potřebují jíst nejméně za dva, někdy však i za třináct. Laně jsou také „v tom“. Sice už od podzimu, s blížícím se květnem však nároky na výživu stoupají.

Vysoká vyhledává místa s nižší sněhovou pokrývkou, kde se dokáže prohrabat k pastvě. Když je nejhůř, okusuje stromky. Lesníci se snaží, aby nikdy nejhůř nebylo, a zvířata přikrmují. Senem, řepou, kaštany, jablky, bramborami, mrkví. Obzvláště před jarem je důležitá krmná sůl, potravinový doplněk, ze kterého zvěř olizováním získává důležité minerální látky. Na nás je, abychom ve snaze pokochat se pohledem na zvířátka strávníky u krmelců neplašili. Pokud se rozhodneme přinést něco na přilepšenou, nejdříve se poučme nebo poraďme s hajným, co máme obstarat a kam to dát. Nevhodnou volbou dobrot lidé často způsobí zvířatům přinejmenším potíže s trávením.

shutterstock_683414983

VÍCE ČLOVĚKU

Koho by nebavilo svištět na běžkách zimním lesem? Dopřát si adrenalinový sjezd po stopě mezi kmeny mimo sjezdovku? Prohnat se závějemi na skútru? To první snad všechny, další jen bezohledné šílence. Zimní lesy dopřávají lidem více prostoru především zvyšováním počtu oficiálních tratí. Jsou projektovány jak s ohledem na bezpečnost příznivců pohybu, tak lesa, jeho obyvatel a zeleně. Jakmile se pustíte, kam nemáte, ohrožujete sami sebe, rušíte zvěř a z ekologického hlediska můžete způsobit nevratné škody.

shutterstock_558268753

VÍCE PROSTORU LESŮM

Jak už bylo zmíněno, lesy hrají v zimě významnou roli zejména z vodohospodářského hlediska. Na rozdíl od luk, polí ap. mají schopnost zadržet mnohem více sněhu. V členitém terénu je chráněný proti rozfoukání a taje výrazně pomaleji, protože je zastíněný stromy. Díky vysoké retenční schopnosti lesního humusu je vlastně každý les unikátní zásobárnou vody. Čím více sněží či prší, čím větší prostor dáme na našem území lesům, o to menší bude o vodu nouze.
Z hlediska zálib a vášní jsou lesy bez bílé peřiny katastrofou především pro houbaře. Dobře vědí, že dodávka vody ze sněhu je naprosto zásadní a pozdějším srážkám se ji málokdy podaří kompenzovat. Co přijde? Neporostou. Ani houby, ani zeleň a mnohdy ani lesní plody. Nebo jen trochu, aby se neřeklo…

shutterstock_559744429

 

 

 

DALŠÍ ČLÁNEK

»